Učitelka: Dobré deň, děti, sednite si. Kdopak dneská chebi?

Jozéfek: Jozéfek Kréči, pančitelko.

Učitelka: Jozéfko, já sem se neptala, kdo chce bet vevolané, já se ptám kdo chebi !

Jozéfek: No deť řikám, Jozéfek Kréči, pančitelko.

Učitelka: Japak mužeš, Jozéfko, chebět, dež se to…?

Jozéfek: No, já sem meslel, že dež řekno, že chebim, tak nebodo zkóšené. Bezteho toť dochem néso…

Učitelka: No to je mně pěkny, tes mě chtěl podvist, te kloko ?

Jozéfek: Nechtěl, pančitelko, jenom sem nechtěl bet vevolané.

Učitelka: Aha, a z čehopak nechceš bet vevolané, copak neomiš ?

Jozéfek: Z počtu.

Učitelka: Říká se z matematike.

Jozéfek: Z té take, ale névic problému mně dělaji počte. Předevčirem sem sčital jabka a hroške a …

Učitelka: No ja, Jozéfko, jabka a hroške přece nemužeš sčitat dohromade !

Jozéfek: Japak to ?

Učitelka: Deť každy je něco inyho, to bes v tem měl pěkné guláš !

Jozéfek: Ale kdepak, pančitelko, guláš né, spiš kompot !

Učitelka: To mně teda mosiš vesvětlet…

Jozéfek: To je jednodochy. Bele sme předevčirem s klokama o Procházku na zehradě, protože sme jim chtěle pomuct otrhat hroške a jabka…

Učitelka: Ale to je od tebe pěkny, žes chtěl pomuct…

Jozéfek: No ja, ale pantáta Procházku si to nemeslele. Hnale nás čaganem přes homna až k rebniko. No a dež sem pak chtěl spočitat to ovoce v mé bundě, jakse sem se nemohl dopočitat.

Učitelka: Vidim, že s tebó néni lehky pořizeni, Jozéfko, deť ve ste te jabka a hroške jednodocho okradle !

Jozéfek: To řikal aji muj tata, dež sem přešil za tme dom. Pantáta procházku bele jož o nás a meslim mo referovale, protože pak bela doma místo marmeláde zabijačka.

Učitelka: No snaď nechceš řict, že tatinek nekeho zabil…?

Jozéfek: To né, pančitelko, ale mám od teho na prdelce pěkny jeleta.

Učitelka: No to je hezky, ale děcka, nejak moc se zdržojem. Mosime pokračovat v hodině. Včel bode zeměpis. Kdo mě řekne, kde leži Mrtvy moře ? No ? Tak třeba Pavliček Mótlu.

Pavliček: Pani očetelko, Mrtvy moře mosi ležet nekde na řbitově, ale na nejakym věčim, protože je meslim hodně velky.

Učitelka: Jéžišmarja, Mótle, japaks na to přešil ?

Pavliček: Já sem si to veasicojoval.

Učitelka: Snaď veasocioval, né ?

Pavliček: Ja, přesně tak… Přece dež je mrtvy, mosi bet nekde pochovany, né ? Akorát be mě, pani očetelko, zajimalo, s čém před tém maródilo…To mosela bet hodně zlá nemoc, dež to složelo toli vode najednó…

Jozéfek: No, to je pravda, meslim mělo vodnatelko, že ja, pančitelko ?

Maruška: Ve ste blbi, deť vodnatelko, mivaji rebe, náš děda jednó chetl karáska a řikal, že má asi vodnatelko, že je jakése rozbeblané…

Pavliček: Dež teda né vodnatelko, tak možná to moře skonalo na salmonelózo, dež si to tak veasicojojo.

Učitelka: Kriste Bože, kdepaks přešil zasé na toto?

Pavliček: No, salmonelóza je od slova sul, né ? A dež v tem mořesko začalo bet nejak vic té sole, tak z teho meslim zdechlo.

Učitelka: Mótle, Mótle, te se možná chetré chlapec, ale jenom na něco. Děcka, nevim, ešle besme neměle pro dnešek nechat zeměpis zeměpisem. Zkosime jiné předmět. Co takle třeba dějepis ? Tak kdo mně povi, kdo bel Karel Štvrté ?

Maruška: Já, pani učitelko. Karel štvrté bel Vlastěn tatinek.

Učitelka: Co zas to má bet, Maruško, co to planceš ?

Maruška: Šak ste nám onehdá řikala, že bel otec Vlaste, kerá bela kamarádka Šárke, co měla ráda teho Ctirada, co ji o stromo přefikl póta a ona mo za to zatróbila na paroh. Přejela Vlasta s tató Karlem, šóple Ctirada do Daliborke a nosele mo hóske…

Učitelka: Šmankote – jaky hóske ?

Maruška: To ste také vekládala, pani učitelko, že v Daliborce bela nóze o hóske.

Učitelka: Nouze naučila Dalibora housti !

Jozéfek: Sakra, pančitelko, mlovte zasé po našem, deť so z teho zpitomělé…

Učitelka: Děcka, děcka, co ste toť celé ten čas dělale, deť ve melete páty přes deváty, v hlavách máte same blbosti, to je ostoda, so z vás celá zófalá…!

Jozéfek: Ale pančitelko, klid, me to všecko omime, me sme se jenom na vás domlovile, abeste měla také nejaké ten adrenalin. No řeknite sama, nebelo to, jak debeste si skočela z mostko na gumě?

Učitelka: E ve kakraholti, jak debech si to nemeslela. No máš pravdo, Jozéfko, je to jak skok padákem do neznámyho teréno, ale abeste neřekle, tož poslóchéte: Jozéfek Kréči má štverko z matematike, Pavliček Mótlu pětko ze zeměpiso a Maruška Vekedalova z dějepiso. Toť to máte v žákovskéch a déte to doma podepsat. To je zas adrenalin ode mě pro vás a vaše rodiče.

No ja, zasé zvoni. To sme teho zasé probrale…